BMV_Haník_Pelikán

25.12.2015 12:01


Kdo z čtenářů oficiálního volejbalového webu www.cvf.cz
pozorně pročítal články z úvodu minulého týdne od Zdeňka Haníka a poté od
Ivana Pelikána narazil na následující, pěkně popořádku cituji Zdeňka Haníka:

  1. Minivolejbal umožňuje dětem ve věku 6 - 12
         let postupně (podle talentu, biologického a herního věku) trénink
         prakticky všech odbití a základů herních činností, což by bylo na
         "normálním" hřišti a zpočátku i s "normálními míči"
         vyloučeno.
  2. Pokud budeme s dětmi prvního stupně základní školy zacházet přiměřeně, postupně
         a metodicky správně, získáme na ně vliv v nejcitlivějším období pro rozvoj
         jak obecných koordinačních schopností a tak specifické volejbalové
         techniky. Právě toto věkové období nám umožňuje vybudovat solidní základy
         volejbalového řemesla.
  3. Většina  dětí je tak po několika dnech tréninku schopna hrát cvičné
          minivolejbalové zápasy v příslušné barevné formě a mohou tudíž
          vyrazit na turnaj barevného minivolejbalu, takřka "z ulice".   
  4. Zásadní předností těchto forem je, že děti mají ze své tělesné výšky a se svou
          omezenou schopností vnímat a zvnitřnit velký herní prostor podobnou
          perspektivu pohledu na minivolejbalové hřiště a trajektorii dráhy letu
          míče jako dospělí na normálním hřišti
  5. Rychlý nárůst úrovně volejbalových dovedností a emocionální prožitek je zejména
          pro chlapce velkou motivační pobídkou a zvětšuje to šanci, že je udržíme
          u volejbalu. Zároveň si tím automaticky začínají osvojovat základní
          taktické návyky.
    1. Volejbal je "nejkolektivnější" sportovní hra. Individuální akce jsou díky
            charakteru hry téměř vyloučeny a závislost jednoho hráče na druhém je tak
            vysoká, že týmové chování je téměř nezbytným předpokladem pro účast ve
            hře. Minivolejbal rozvíjí zárodek této důležité sociální kvality již
            v mladším školním věku. Citlivě, nenásilně, nenápadně a bez
            moralizování.        
    2. I  matematika a angličtina hledá hravé (herní) formy učení pro děti velmi
            útlého věku, proč by je neměla najít sportovní hra volejbal?   
    3. Barevné formy minivolejbalu dávají učiteli tělesné výchovy do ruky nástroj, jak
            děti zabavit jednoduchou a na pravidla nenáročnou hrou. Šestkový volejbal
            pro děti tohoto věku tímto nástrojem není.

A úvahy Ivana Pelikána o tom, kam směřuje "slepá ulička" Barevného minivolejbalu:

Výchova mladých hráčů (již
od nejnižších věkových kategorií) je rozdělena do několika úrovní. Rozvinout
(optimalizovat) technickou úroveň mladých hráčů a hráček volejbalu
v návaznosti na individuální schopnosti jedince je první úkol trenéra.
Naučit "hrát" je další stupeň, který především u míčových kolektivních her je
zásadní předpoklad. Zatím co naučit správně techniku by mělo být pro trenéra
relativní samozřejmostí (jde o přesně popsanou technologii), tak naučit hru
v proměnlivých situacích je úkol poměrně složitější

1, mám pocit (pocit, který přerůstá v přesvědčení), že na úrovni
výchovy nejmenších (6 - 12 let) nemáme jasně stanoveny priority a
celkový proces rozvoje mladých hráčů a hráček je chaotický!

2, je tady Barevný minivolejbal, který svým způsobem situaci komplikuje a
zároveň "obnažuje" problémy, které máme my trenéři s přístupem
k výchově mladých sportovců. Komplikuje v tom, že Barevný
minivolejbal (jednotlivé kategorie) neurčuje metodiku, co ve kterém věkovém
období rozvíjet u mladých hráčů, ale je to prostředek hry, marketingu atd. Rozvoj
mladého hráče (pokud možno maximálně komplexní) by měl žít svým životem
v tréninkovém procesu.

3, Často slyším názor, že naši hráči (tím jsou myšlena i děvčata) jsou
dobří někde do věku 17 let. Už v kategorii juniorů "jdou" přes nás země,
které byly doposud výsledkově i herně na naší úrovni a jakoby najednou u nich
vidíme značný výkonnostní nástup.

4, hlavní příčinu vidím v naší chaotické práci
a nesprávném nastavení priorit. Jednoduše řečeno, stále žijeme v kultu
výsledku za každou cenu (již u těch nejmenších) a podstata nám uniká
mílovými kroky!
Jednoznačnou prioritou při výchově mladých hráčů by měl být
individuální rozvoj.

5, Co se dá ještě uhrát v mládí relativní vyhraností a bojovností, již
na konci kadetských kategorií nestačí! Nastupuje preciznost techniky.
Kdo ji nemá, začíná být limitován a postupně ztrácí... Prioritou by měl být tedy
jedinec,

6, Hra by měla sloužit k osvojování herních dovedností
v kontextu proměnlivých herních situací, ale také k stimulaci emocí a
prožitku ze hry (rodiče a trenéři velice často plní na této úrovni negativní
roli, viz Barevný minivolejbal). Hra sama o sobě vše nevyřeší. Je nutno
pracovat s hráči individuálně a organizaci tréninkové jednotky tomu
přizpůsobit! To platí pro všechny mládežnické kategorie!

Nejlepší prostředek k poznání tohoto prostředí je
právě role rozhodčího! Šlo pro mne o skvělou zkušenost, ale bohužel se
potvrdilo to, co píši výše - uniká nám podstata! Malé shrnutí
poznatků z turnaje:



  • U trenérů (doprovodu dětí) převládá instinkt
         vítězství a soutěživosti. Což má mnohdy negativní důsledky na celkové
         klima a především na hráče samotného. Děti by pocit a radost ze hry měly
         mít, ale nechme si je to prožít! Jen je podporujme a sledujme jejich
         reakce. V průběhu utkání je nechme "žít". Pokud to jako trenér mám
         problém zvládnout, stáhni se do ústraní a třeba na dálku pozoruj reakce
         svého svěřence. On to zcela jistě zvládne i bez tebe. Staň se především
         pozorným pozorovatelem!



  • Naproti
         tomu nám unikají zásadní informace. Většina trenérů se zaobírá taktikou
         (způsobem jak vyhrát). Prakticky jsem neviděl, že by nějaký dospělý
         vysvětloval hráči, že dělá něco špatně po stránce motorické... Potom se
         nedivím, že naprostá většina hráčů modrého volejbalu má špatné pohybové
         návyky.

a) Nedostatečně stimulovanou činnost (rotace)
v oblasti kyčelně  - pánevní při útočném úderu. Důsledkem je
"prolomení" v partii bederní páteře...

b) Není rozvinut pocit rovnováhy a stability, což má
za následek, že při odbití spodem obouruč nepoužívají hráči správnou oporu
nohou.

c) U odbití vrchem jednoruč (podání) má pravoruký hráč
pravou nohu vepředu, popřípadě u leváka naopak...

d) Nedostatečná rotace trupu (pohyb zahajuje rotace
pánve) při útočném úderu a při změnách pohybu do stran.

Je pro nás
přednější, že můj svěřenec vyhraje v devíti letech nějaký zápas než to, že
jako trenér negativně ovlivním jeho techniku na celý život?

 

V Liberci
dne 22. Září
2012                        
Luboš Bednář

Věnomír
Merta
(01.10.2012
(10:21:23))

Ahoj Slávku, díky za Tvůj příspěvek i za to, že jsem Tě vyprovokoval k
dalšímu zamyšlení. O to mi jde. I když mě to někdy štve. Třeba že se správní
rada VK Ostrava rozhodla "monitorova t", já bych to řekl spíš
"cenzurovat " příspěvky některých přispivatelů jako je třeba Míša
Gill nebo já. A tak si někdy říkám v duchu toho dědečka, kterého se vnuk ptal
jací byli komunisti, jestli červení nebo černí. A on mu odpověděl: "Zlatí,
chlapče, zlatí!" Je to smutné, ale je to tak. Mnohdy už mám pocit, proč do
toho vrtat. Ale strávil jsem tím třicet let a i na památku Tvého táty do toho
budu vrtat pořád. I na jeho památku, protože tomu volejbalu obětoval hodně a
pro ten volejbal přinesl hodně. Mohl bych o těch klucích co vyšli pod jeho
vedením mluvit dlouho a byl by to sáhodlouhý seznam jmen. On, Zdenek Rychlý, a
další a další. Nejen u kluků ale samozřejmě i u holek. Bašta volejbalu severní
Moravy. Jen pevně doufám, že tomu tak jak v Olomouci tak i v Ostravě nastane
doba, která bude tu minulost kopírovat. ahoj a měj se hezky. Belmondo

 

 

 

 

 

Ivan Pelikán (28.09.2012 (14:10:53))

Pěkně
napsané Slávku...Citace

 

 

slávek matěj (28.09.2012 (13:15:48))

pokr.
Já si ještě navíc osobně myslím, že mezi přehazku a prstový volejbal bychom
měli "vmezeřit" další článek - koníčkový volejbal. V každém klubu,
kde jsem fungoval (Olomouc-hráč, Přerov a Prostějov trenér), byla tato forma
zavedená a propracovaná, navíc u děcek oblíbená a podle mne hlavně funkční.
Děláme to tak dál a myslím si, že se nám to vyplácí. BM beremo opravdu jako
doplněk našeho systému a motivaci. Jak vidíte, dostal jsem se opět k původnímu
tématu, a to i přes mnohé odbočky "mimo mísu". Belmondo má naprostou
pravdu, souvislost náboru x výběru s BM je nabíledni. Navíc si myslím, že
občasné mimomísovky vnášejí do debaty novou jiskru. Mne to například
vyprovokovalo k další diskuzi, ačkoliv jsem považoval téma na této platformě za
uzavřené. Ale abych se vrátil a spojil vše dohromady. Pokud se radikálně
nezmění systém vzdělávání na našich školách (nic tomu nenasvědčuje), budeme
muset absenci základního pohybového vzdělání v běžném životě a škole řešit v
našich přípravkách. Obávám se (už od začátku jsem na to i upozorňoval), že
honba za výsledky v BM bude znamenat v mnoha klubech pžedčasný specializovaný
volejbalový trénink v jehož důsledku nezbude čas na všeobecnou pohybovou
přípravu. To je moje hlavní výhrada k projektu, který přesto osobně považuji za
dobrý začátek ke "znovuvybud ování" široké základny volejbalové
pyramidy. Citace

 

slávek matěj (28.09.2012 (12:53:59))

Honzovi

Nemyslím,
že kritika patří tělocvikářům. Já spíš kritizuji celkovou úroveň našeho
školství v oblasti "pohybové výchovy". Někde nám zmizelo ono řecké
"kalos kai agathos". Kult krásy těla, respektive pohybu se vytratil a
na školách, matěřskými počínaje je aktivní pohybová výchova na vedlejší koleji.
A protože už děcka nelítají po ulici s mičudou či bez ní je pohybová kultura
tristní. Kdysi jsem učil na středním pedáku TV, chodili jsme hodně na praxi a
tak vím, kolik bylo opravdového tělocviku (docela jsme do toho učitelky
tlačili) už v MŠ. Dnešní praxe je diametrálně odlišná. Další havárie nastává na
1.stupni. Spousta učitelek se TV vyhýbá (není jednoduché to dělat dobře) a řeší
to různými berličkami. Kdepak atletika a základní gymnastika, o házení a
chytání a jeho pojetí v hodinách TV by se daly napsat knihy. Podle mne je
zakopaný pes právě tady. (Ať se prosím neuráží učitelky, které dělají TV dobře
- i takové jsou). Na druhém stupni (11-12 let) se už potom pouze napravují
chyby, které jsou například u házení už slušně upevněné hodinami vybíjené s
opačnou nohou vpředu. Atd. Znovu se tím vracím k myšlence, kterou propaguji po
celou dobu své trenérské práce. Volejbal ve své konečné podobě mohu opravdu
kvalitně naučit pouze jedince, který je všestranně pohybově vybaven (to není
asi žádná novota). Proto dávám přednost klasické "přípravce", která
děcka vybyví základem: běhat,
skákat, házet a chytat. Pokud se nad tím zamyslíte, tak
přes tyto pohybové dovednosti rozvíjíte kompletně všechny pohybové schopnosti.
Pokud přidáte jednoduché hry naplněné těmito činnostmi a motivujete děcka
nějakou dlouhodobou soutěží, je podle mne úspoěch zaručen. Problém je v tom, že
pak utečou do jiného sportu - PROTO MB, ať je povědomí náležitost i k volejbalu
silnější. Nepotřebují to pouze slyšet, ale musí se toho i účastnit. Podle mne
se pak jedná pouze o FORMU v jaké jim MB předložíme. A tady je naše hlavní
pochybení. HONÍME SE ZA VÝSLEDKY, nikoliv za prožitkem. pokr.Citace

 

Věnomír
Merta
(27.09.2012
(07:36:55))

To Vlada 2

Takže ještě jednou a podrobněji. Řídím se zásadou "Dej problému jméno a pak
ho můžeš řešit!" Tedy jaký máme primární problém? Je to malá základna jak hráčů
či trenérských kádrů na jakékoliv úrovni? Nebo chceme řešit úroveň
reprezentačních celků na jakékoliv úrovni? Co je pro nás podstatné, co je pro
nás cíl? Ten vrchol, reprezentační družstva dospělých jak u chlapů tak i u žen?
Nebo i výsledky v mládežnických kategoriích? Jestli si řekneme, že cíl je u
těch dospělých, protože ti jsou nejvíce vidět, od těch se odvíjí podpora
potencionálních sponzorů a "nalití" peněz i do těch nižších složek, musíme si
zákonitě položit otázku jak toho cíle dosáhnout! To byla i má otázka pane
Vlado, zda k tomuto cíli je jednodušší cesta jak k němu dojít, zda náborem nebo
výběrem! Takže tentokrát jsem zase mimo mísu nebyl. Jestliže nám však jde
prioritně o to, abychom získali co nejvíce děcek, tak tento cíl musíme
jednoznačně říci i se všemi riziky, které tento cíl obsahuje. Tedy jak jsem
psal níže větší odpad (zcela zákonitě, větší nároky na počet trenérů nebo lidí,
kteří se tomu budou věnovat!). Takže po tomto vysvětlení, myslíte si pořád, že
odbíhám, tentokrát, od tématu? Slávkovi i Alešovi děkuji za čas, který věnovali
nad zamyšlením se nad tímto tématem. Domnívám se, že nám všem, alespoň mně
určitě, o ten náš volejbal a jeho výsledky jde. Jeho úroveň podloženým výsledky
a v v drtivé většině práci všech těch dobrovolníků, kteří to dělají rádi i za
cenu osobních obětí v rámci svého volného času a mnohdy na úkor rodin. BelmondoCitace

 

Ivan P. (27.09.2012 (06:48:33))

Pro Honzu

Honzo, to je
právě ten trenerský reflex, který zmiňuji v článku na ČVS. Trenér by se měl
dívat právě tímto pohledem. Měl by vidět ihned tyto anomálie pohybu a uvědonit
si je. IvanCitace

 

Honza (27.09.2012 (06:35:04))

Učení -
\"mimo mísu\" Včera jsem se dozvěděl v BBS, že učitelé tělocviku v SČ
vytvořili nějakou formu práce s dětmi ( přesně nevím jak se toto nazývá ), ale
jelikož se v některých příspěvcích několikrát ozvala kritika tělocvikářů a
jejich práce, tak jsem pozorně sledoval o co jde. A zjištění : děti házeli na
cíl a polovina dětí-praváků házela v postoji s pravou nohou vpředu. Nevím zda
to byla náhoda, nevím zda si toho někdo z přítomných všiml ) spolupráce s
vojáky ) ale myslím že je nikdo v tuto chvíli neopravil. To by snad v tuto
chvíli nevadilo, ale jde o to zda to vůbec někdo zaregistroval.Citace

 

Věnomír
Merta
(27.09.2012
(05:24:55))

To Vlada
Velice pozorně jsem si přečetl veškeré příspěvky. Takže by mne velice zajímalo
vysvětlení Vaší věty, respektive její části: "... kdy se začínáme blížit k
návrhům úprav zásad a pravidel BM ...." Nikde jsem na nic o úpravách zásad
a pravidlech nenašel. A za druhé, jestliže nechápete podstatu tohoto problému
nábor (větší základ pyramidy s předpokladem možnosti vybudování jejího vrcholu
a tím i více vrcholových sportovců, ale za cenu většího "odpadu", za
cenu většího nároku na trenérské kádry (množství, kvalita) nebo jít cestou
výběru, tedy zaměření se na dané perspektivní jedince s hlediska somatického,
motorického a tak dále s možností záběru kvalitních trenérů. Takže otázka takto
stojí. A nakonec. Jestliže se Vám toto téma, které je úzce spjaté podle mne s
minivolejbalem nelíbí, nereagujte. Ale třeba by bylo dobře, kdyby jste k
původnímu tématu napsal jak by jste ty pravidla návrhy úprav zásad podle svého
názoru pregmantě specifikoval. Třeba by se ta diskuse rozjela tímto směrem.
Zdraví BelmondoCitace

 

vlada (26.09.2012 (21:23:45))

1)
Budeme-li diskutovat tímto způsobem, bude z toho zase jen bramboračka. Nemám
nic proti tomu, jestliže někdo chce diskutovat nějaký jiný problém, ale prosím,
diskutujte ho tam, kam patří. Už se tady stává pravidlem, že někdo nadhodí téma
(v tomto případě otázka zdánlivého rozporu článků Haníka a Pelikána na cvf.cz),
vznikne docela zajímavá diskuze, ze které dost pracně vykrystalizuje, že to zas
takový rozpor není, že jde jen o to, zda se současné pojetí BM nevzdálilo
původnímu záměru a v okamžiku, kdy se začínáme blížit k návrhům úprav zásad a
pravidel BM přijde někdo další (ve vší úctě to dost často bývá Belmondo :-) ), nadnese
problém sice dost podobný, ale o něčem jiném, na to se nalepí další diskutující
a vznikne guláš, ve kterém se nikdo nevyzná, takže původní zajímavá diskuze,
která se zdála blížit k nějakýmu závěrům, jde "do kelu". Domnívám se, že se
stále více ukazuje, že by bylo nejvýš vhodné (aspoň některé) diskuze moderovat
a pro podobné případy zakládat nová fóra, kam by se převáděly ty příspěvky,
které reagují na témata jiná, než původně diskutovaná.

2)
Pojem "slepá ulička" jsem intuitivně chápal tak, že jsme se vydali nějakou
cestou, kterou se už dál pokračovat k cíli nedá a proto je jediná možnost se
vrátit zcela zpět (v tomto případě tedy v BM už dál nepokračovat). Ukázalo se
ale, že situace je jiná. Ukázalo se, že stále jdeme ke stejnému cíli, jenom
Ivan pochybuje, zda jdeme tou nejsprávnější cestou. Jsem rád, že je tomu tak,
že jsem se mýlil a omlouvám se Ivanovi za to, že jsem správně nepochopil jeho
původní příspěvek na cvf.cz .Citace

 

Aleš (26.09.2012 (18:23:27))

Nábor nebo
výběr?

Nejsem si
jist, jestli tyto dva termíny reprezentují protiklady, které je nutno odlišně
hodnotit. Spíše bych řekl, že na jedné straně existuje stav, kdy je množství
spontánně sportujících jedinců. Mezi nimi se pohybují trenéři, kteří dávají aktivitě
řád a cílevědomé usilování. V této mase se přirozenou soutěživostí vyčleňují
talenty - jak po stránce pohybové, tak herní inteligence, volních vlastností,
soutěživosti a z nich v tréninkovém a soutěžním procesu vzniká sportovní špička
- zpravidla profesionální. Naproti tomu existují sporty, kde jsou talenti
vyhledávání cíleně za účelem výchovy profesionálů. A danému sportu se na
výkonnostn í nebo masové úrovni věnují prakticky jen ti, kdo z této výchovy v
různých fázích odpadli. Excelentním příkladem prvního případu je florbal. V něm
se víceméně spontánně, s minimální komerční podporou z nadšenecké masové
základny vytváří špička, která je schopná konkurovat florbalu, provozovanému v
plnohodnotném komerčním prostředí. Příkladem, silně se blížícím druhé popsané
krajnosti je tenis (i když i tam je základna dosti masová, ale od počátku
značně poznamenaná komercí). Je vidět, že obojím způsobem vzniká jak
profesionální špička, tak běžná sportující populace. Ale je dobře rozlišovat,
co je co a tomuto poznání přizpůsobit nástroje a postupy. Volejbal je, řekl
bych, na cestě k onomu druhému případu. Ale svými metodami setrvává myšlenkově
ve světě masové základny, kterým už nějakou dobu není. Takže buďto volejbalový
svět vyvina merketingové úsilí, aby navrátil volejbalu onen masový charakter,
nebo naopak vytvoří z tohoto sportu elitářské, komerčně závislé a žádané
prostředí, jak se to podařilo tenisu. Volejbal v barvách je spíše cestou k
masovosti (která je mi sympatičtější - ale to je nepodstatné) a proto, spoléhaje
na přirozený soutěživý mechanismus sportovní komunity, nedělal bych si v této
fázi velké starosti s technickými detaily.Citace

 

slávek matěj (26.09.2012 (15:28:27))

pokračování

Nějak
mi připadá, že se široká základna v současnosti "nenosí". Moje
přesvědčení je, že bez klasické "pyramidy" to nejde. Nejsem sice
certifikován, namám dokonce ani "jedničku" (sice jsem začal, ale
věřte, že jsem se tehdy v Praze zhola nic pro svou práci trenéra nedozvěděl a
vzdal jsem to po 5 třídenních konzultacích), ale naučil jsem se po vzoru svého
otce (byl i můj trenér a učitel) používat hlavně SELSKÝ ROZUM a DÍVAT SE OKOLO
SEBE A POZORNĚ NASLOUCHAT A SLEDOVAT. A právě tento "SL" mi říká, že
cesta vede právě v kombinaci náboru a posléze přirozeného výběru. A tak dále,
atakdále, motáme se pořád dokola. V jednou ti dávám plně zapravdu. Je to velké
téma do diskuze. Myslím si, že by ale nestačila ani jedna programová
konference, abychom to uspokojivě vyřešili, protože bychom se v první řadě
nedohodli a hlavně startovat v různých podmínkách stejným způsobem je (opět
podle "SL") nesmysl. Ještě na závěr na vysvětlenou (přeskočil jsem na
jinou myšlenku) k velkoklubům. Všem se zdá, že v současnosti v takovém pracuji.
Ano, pokud se týká funkčnosti struktury je to opravdu Velkoklub. Taky si
samozřejmě pro nejvyšší soutěž stahuji hráčky odjinud, ale pečlivě si vybírám,
aby nebraly chleba našim domácím, a to nejen talentům, ale i holkám na stejné
úrovni, jako jsou "cizinky". Nemohl bych si dovolit nedat
"domorodkám" šanci minimálně stejnou jako "příchozím".
Navíc taky trochu jinak jednáme s kluby, odkud bereme. Ale to už je zase jiná
kapitola. Tento exkurz byl pouze jako dovětek. Konec - za půl hodiny mi začíná
trénink v Prostějově.
Belmondo,
jestli se vídáš s Jirkou Machem, tak ho pozdravuj. (mimo mísu):-)Citace

 

slávek matěj (26.09.2012 (15:07:01))

čau
Belmondo,

podle
mne je v současnosti obojí nutné, je pouze na zvážení, kdy která fáze nastane.
Dávno jsou pryč doby, kdy v Olomouci blahé paměti můj otec prošel všechny školy
a v u rčitém ročníku rozdal všem klukům a holkám v tělocviku startovní čísla,
podíval se na ně v normální hodině TV a na závěr vyhlásil, že tata ta čísle
přijdou na první trénink volejbalu tehdy a tehdy. To byl výběr. Já osobně jsem
se o něco podobného pokoušel v Přerově, ale nakonec to taky sklouzlo k náboru.
V současnosti by nám jako nábor mohl sloužit právě barevný minivolejbal. Výběr
je potom otázkou času. Já jsem to dělal ve věku starších žákyň, kdy se do
výběrového "Ačka" dostaly všechny perspektivní (nejen supertalentované,
ale i vysoké a pracovité - všechny do určité úrovně potřebujeme) ale vždy pouze
ty, které "chtěly" pracovat a někam to dotáhnout. Pokud jsem viděl
talent nebo "typ" a moc se jí nechtělo (hlavně proto, že
nespolupracoval i rodiče) snažil jsem se ji stejně přesvědčit a dal jsem jí
šanci. Nějaký odpad samozřejmě byl i tady, ale většina z nich byla uplatnitelná
až do "Áčka" juniorek a mnoho z nich skončilo v EX ženských. Nikdy
jsem nepracoval ve "velkoklubu " a nemohl jsem si dovolit plýtvat
vlastními hráčkami. Výběr byl potom spíše přirozený, odpadly ty, které
nestačily. Vždy jsem ale chtěl, aby všechny hráčky, které jsme naverbovali,
mohly hrát nějakou soutěž odpovídající úrovně - dobré jméno klubu podle mne
tvoří i to, že rodičům všech zajistíš hlavně to, co je jejich prioritou - holka
není "na ulici" nebo "u počítače". Podle mne i tento krok
se vrací v tom, že přijdou další (rodič komunikuje se svým okolím) a ty si
můžeš vybírat z mnoha a nikoliv z mála. V tom je síla masovky, ve které jsme
poněkud zaspali v celostátním měřítku - za chvíli nebude odkud brát. Je to
hrozně složité a úhlů pohledu je mnoho. Vydržel bych na toto téma diskutovat i
několik hodin a myslím si, že by to tuto diskuzi zasloužilo, ale připadá mi, že
to mnoho lidí nechce poslouchat.

Pokračování.Citace

Věnomír
Merta
(26.09.2012
(12:37:04))

Takže dámo a
pánové hodím do toho trochu "vidle". Je to námět k diskuzi, která
probíhala už kdysi. Nábor (minivolejbal) nebo výběr? Čím větší základna
pyramidy, tím větší špička? Nebo efektivnější práce s vybranými jedinci? Zkuste
na toto téma polemizovat. Já tady nebudu obhajovat ani to ani ono. Zkuste to vy
s patřičnými argumenty. Díky. Je vidět, že když se nahodí dobré téma (díky
Ivane), tak o příspěvky a názory není nouze. Takže se taky pokouším přispět
nějakým tématem. Ahoj a hezký den všem. BelmondoCitace

 

O. Pastrňák (26.09.2012 (11:53:16))

školy Citace
:


Druhým problémem může být i různá úroveň aktivity ze strany AŠSK



No tak jak jsem zlehka pronikl do organizování soutěží AŠSK, tak ve finále
stejně záleží na tom, jestli konkrétní učitel tělocviku dannou soutěž přihlásí.
Což bude základní kámen úrazu, běžný učitel na škole nemá o minivolejbalu ani
tuchu. "Citace

 

Luboš
Moravec
(26.09.2012
(08:07:16))

Slávku máš
pravdu. Mc Donald cup je dnes tak silně v povědomí, že si mohou dovolit na
letácích k rozvrhu přidat i slevu na Mc Burger. Bohužel i s konstatováním více
jak 1 milionu účastníků za 15 let. Jsou velmi před volejbalem,i když spojení
hambáče se sportem mi nesedí. Ale jistě jsou i firmy produkující dětské výživy
a je jen na našich vyjednávacích schopnostech se do souboru propagovaných
sportů na základních školách dostat.
Druhým problémem může být i různá úroveň aktivity ze strany AŠSKCitace

 

slávek matěj (26.09.2012 (06:43:32))

znovu
opakuji, že i já jsem jednoznačně pro minivolejbal, nakonec jsem se
spolupodílel na jeho začátcích a Modrý hrajeme u nás v kraji už 15 let (podle
značně jednodušších pravidel a jedním z nich je bez zasahování trenárů a rodičů
do utkání). Je ovšem otázka, kam jsme to v současnosti nasměrovali a tady
jednoznačně souhlas s Ivanem. Osobně si navíc myslím, že cesta organizací
krajských turnajů a pak malého "mistrovstv í světa" byla sice nutná,
ale v současnosti by se veškerá síla ČVS měla upřít na přesunutí tohoto
projektu do škol ve spolupráci s AŠSK. Pokud co nejdříve nevznikne něco jako
"Preventan Cup", (vybíjená), "Orion Cup" (florbal)
"McDonald Cup" (fotbal), "AND1 Cup" (basketbal),
"Pohár ČS Rozhlasu" (atletika), budeme zase pouze "POŠKOLE".
Ve škole dělám, tak vím, že ten prostor a možnosti tu jsou. Podle m´ých zpráv
se na tom už pracuje (Zach), ale nevím, zda je to chápáno jako priorita. Osobně
říkám, že pokud se do příští "Bílé knihy" (rozpis soutěží AŠSK)
nedostane něco jako "UNIQA MB CUP", tak jsme opět zaspali. Podle mne
by to měla být priorita. Jednak by tím ubyla starosti ČVS, jednak bychom do
volejbalu zatáhli víc dětí, ale hlavně bychom tam dostali znovu učitele, kteří
byli vždycky ti hlavní tahouni jakékoliv volnočasové aktivity. Podle mne je
toto první a logický krok (pardon, první byl rozjezd), který musíme
bezpodmínečně udělat. Až to pojede opravdu všude, budeme se bavit o technice
(taky mám spoustu výhrad) atd.Citace

 

Ivan P. (26.09.2012 (04:25:28))

Pro Vlada

Vlado, já
jsem velký propagátor minivolejbalu! Uniká ti ovšem podstata, já nejsem proti
minivolejbalu, ale tato hra by se měla posunout někam, kam chceme my trenéři s
výhledem do budoucnosti hráče volejbalu, ale i obecné průpravy dětí. Ohledně
techniky vysvětlím v některém příštím článku. IvanCitace

 

Luboš
Moravec
(25.09.2012
(21:47:11))

všem
diskutujícím Nezúčastňova l jsem se diskuzí a své emociální články, které
postrádaly odbornost, jsem ukončil úplně. Ale teď mi to nedá. Uvědomte si, že
MINI je první reálný projekt přinášející rozšíření členské mládežnické
základny. Za dob Lébla bylo pouze konstatování (dle perfektně zpracované
statistiky Jana Přiba) že nás ubývá. A nyní je jen na rodičích a hlavně
trenérech, jak s novou situací rostoucí základny naloží. Nevadí, že náborová
propagace je formou mega turnajů, podporovanou věhlasem repre osobností,
protože právě zpřístupněné idoly motivují.
Dávám za pravdu Belmondovi, Slávkovi, Ivanou Pelikánovi i Alešovi. I já
považuji za základ pohybové gramotnosti mladých kotrmelec a 7 mega pro provoz
regionálního drop-in centra v porovnání s (placenými/neplacenými) aktivitami
lidí zajišťujích náplň volno časových aktivit, za vyhozené. ¨
Teď je jen na nás, jak dobrý projekt zbavit dětských nedostatků. Základ je
splněn. Je více zájemců. Pracujme na jejich rozvoji, ať zvýšený zájem přinese i
více dobrých hráčů. Citace

 

vlada (25.09.2012 (21:26:06))

Názor I.
Pelikána jistě má něco do sebe, určitě je pravda i deficit č.3 ("přeučovat
je těžší než učit"), ale nejdříve je nutné mít koho přeučovat nebo koho
učit. Myslím, že momentálně jsme (hlavně u kluků) natolik v problémech, že
naprostou prioritou je děti pro volejbal vůbec získat a pak je udržet, aby nám
neodešly k jiným, technicky méně náročnějším sportům, kde mohou bez velkých
potíží hned soutěžit (florbal apod.). To je hlavní poslání BM.

BM míří na děti od 1. třídy, volejbalové přípravky až tak od 2.-3. třídy. Takže
bez BM je tam nejméně jeden, ale spíš dva jalové roky, kdy máme velice velkou
"šanci", že o děti, které vůbec chtějí sportovat, přijdeme. Za další,
v přípravkách jde stejně spíš o všeobecnou přípravu než o základy volejbalové
techniky. Navíc BM v podstatě končí v 6. třídě, tedy zhruba v polovině věku
mladších žáků. Že by se v tomto věku mohlo nadělat tolik zla, aby to podstatně
komplikovalo další rozvoj, tomu prostě nevěřím.

Ještě poznámku k názoru, že do cca 17 let věku stačíme, ale pak nám ostatní
utíkají. Zvažme, zda to nemůže být třeba i tím, že do té doby děti neřeší, že
by se měly samy rozhodnout a spoléhají na autority. Pak ale přijde puberta,
uvědomění si odpovědnosti za svá rozhodnutí a náhlý problém se sám ve vypjatější
situaci vůbec rozhodnout. Možná, že děti "otlučené" BM takový problém
mít nemusí. Hráč, který je v tréninku technicky perfektní, ale v zápase se mu
nervozitou klepou ruce, je pro praktické použití nanic (vím, o čem mluvím, pár
jsem jich už měl).

I když uznávám, že názory I. Pelikána něco do sebe mají, domnívám se, že
pozitiva BM převažují a že rozhodně žádnou "slepou uličkou" není.
Zaplať pánbůh za něj.Citace

 

Luboš Bednář
(25.09.2012 (19:07:09))

deficit 1.
deficit VTP viz školy a učitelé tělocviku
2. deficit BM viz rodiče trenéři a taktika na úkor techniky
3. přeučovat je těžší než učit, že Aldo?
4. boj volejbalu o přežití viz 1. - 5. třídy

Marie
Drozdová
(25.09.2012
(16:51:58))

Barevný
volejbal

Ahoj Ivane,
také jsem slyšela kritiku na adresu minivolejbalu a můj názor je, že za spoustu
peněz se dnes dělá to, co kdysi dělala ulice zadarmo. A to včetně reálných
sociálních vazeb, kdy jsme se SDÍLELI z očí do očí. Barevný minikolotoč je
efektní volejbalové promo, které vytáhne děti od PC, ale má přesně ty neduhy ,
o kterých píšeš. Klíčová je osobnost trenéra, ovšem i vztahy s rodiči, protože
děti potřebují tu obrovskou porci nových požadavků zpracovat emocionálně a
psychicky. Tato individuální péče už není v možnostech trenéra. Ani plakát
borce na zdi pokoje dětem nepomůže překlenout deziluzi z vlastních limitů.
Rodiče jsou dnes často změkčilí ze strachu , že dítěti nedají VŠE, co
potřebuje. Tak se pak stane, že náš 4. syn Jaroslav je jediný prvňák, který
chodí domů denně 5 km ze školy. Pár postřehů: individuální výkonnost není v
živém organismu kolektivu nejdůležitějším kritériem,jen různě vysoké tóny zní
jako akord, pozorný trenér je požehnáním, ale osobní řeholí.Díky za vše!

Citace

Petr (25.09.2012 (09:30:12))

Shrnutí
Merty

Jednoznačně
se podepisuji pod shrnutí p.Merty. Jednoznačná pravda. Co je nám platná
kuchařka,techni ka,somatotypy apod. když je dítě koordinačně,mot oricky,
rychlostně nepřipravené? Minivolejbal se super nápad,ale tímhle způsobem to
nejde. Musí tam být pouze a jenom radost ze hry.Ted si nezpomenu kde,ale viděl
jsem turnaj mini,kde nebyli rozhodčí ani trenéři. Děti se musely dohodnout.
Pouze v případě nejasností rozhodl hlavní rozhodčí. Světe div se,byl bez práce.
A trenéři? Pouze z povzdálí pozorovali.
A druhý souhlas.Několik lét spolupracuji s atletickým trenérem a dlouho
trvá,než dojde k přepnutí v hlavě trenéra. Dojdete k tomu, že tohle všechno je
základ a bez toho se nepohnete dál a budeme vyrábět technicky zdatné a
medajlemi ověnčené (z mini,popř.žákovské) mrzáky. Citace

 

Belmondo (25.09.2012 (09:26:09))

Jako obvykle mimo mísu Takže ještě jednou teď v krátkosti. K Alešovi. Ten
problém není v dětech, ale v dospělých. V těch dospělých, kteří to mají na
starosti, tedy v politické garnituře. Co tím chci říci. My jsme ochotni
zaplatit za represi (drogy, násilná činnost mládeže, "pasťáky" atd.) a to
nestojí malé peníze, ale nejsme ochotni platit za prevenci. Aby někdo ty děcka
přetáhl přes to problematické období puberty. A je mi úplně jedno jestli to
bude ve sportu nebo Skautu nebo v souboru písní a tanců nebo v nějakém
modelářském kroužku nebo ve florbalu nebo, nebo. Jsme ochotni platit za výše
uvedené (represe), nejsme ochotni platit za prevenci. Platit lidem, kteří by se
o ty děcka postarali. A jestli si někdo myslí, že tady tuto práci bude většina
dělat pro "suché z nosu" a pochvalu "před nastoupenou jednotkou" je zcela
mylná. Takže se dívejme na to, jak třeba včera v televizi, že se někdo s někým
popere v metru. Už od starověku byla vždycky určitá vrstva nepřizpůsobivých
lidí ve společnosti. To je logické. Logické není, že se toto procento zvyšuje
za tichého přihlížení těch, které jsme si v dobré víře zvolili. A teď opravdu
myslím problém té mladé generace, která by se dala zachránit a nemyslím tím
trvale opálené spoluobčany. To je zcela jiný problém. Citace

 

Peťa (25.09.2012 (09:03:07))

Tělocvičny

Jak mají
děti mít kladný vztah k pohybu, když jsme sice vybudovali za EU peníze parádní
tělárny a sportoviště, ale po skončení školy se zavřou, o prázdninách
neexistuje otevřít, protože by je děti zničily a školník by to musel vysát!
Jsme takový pseudosportovní národ. O tom jsem přesvědčen.Citace

 

Věnomír
Merta
(25.09.2012
(08:33:26))

Ahoj Slávku
i jiní Pod článkem "Vyvracejm e legendy jsem napsal něco v tom smyslu: "že se
všechno vyvíjí. ale jestli srovnáš ty knížky z roku 79 nebo dnešní tak se v těch
ZÁKLADECH nijak rapidně NELIŠÍ. tak jako se neliší základní principy učení. Od
jednoduššího ke složitějšímu, systémový přístup, učení zábavným přístupem. To
není nic nového, to doporučoval už Komenský."
Slávku, to co píšeš ve svém příspěvku, myslím, že pod bodem 4 se snažím
prezentovat už skoro dvacet let. Nechci být jako nějaký ředitel patentového
úřadu v Americe v předminulém století, kdy tento úřad navrhoval zrušit, protože
podle něj už bylo vše vynalezeno. To určitě ne. Ano, všechno se vyvíjí, ale na té
vrcholové úrovni (nároďáky, ale v tom případě zejména taktika na základě
perfektně zvládnutých všech jiných parametrů) a od toho to jde dolů. Ale po
jakou výkonnostn í úroveň? Z mezinárodní úrovně kam? Já tvrdím, že tak
maximálně na úroveň ligy. A už jsem to tu někdy tady nebo někde jinde psal. My
chceme učit hrát mnohokrát od kategorie žáků "Paganinih o koncerty s vybavením
jak technickým tak fyzickým někoho, kdo zašmidlá stěží ovčáci čtveráci!" V tom
je ten problém. Pořád chceme nějaké kuchařky. Udělejte
si všichni kdo po nich tak toužíte na tréninku test, kdo z vašich svěřenců
udělá stojku, kdo udělá kotrmelec vzad do stoje, kdo udělá kotoul plavmo, kdo
vezme krikeťák (nebo venku kámen, jak psal Ivan) a hodí ho přes síť na zadní
čáru síť atd. atd. A na tom se musí pracovat, aby to ty děcka uměly!
Protože na tom se dá pak stavět, na tomto základě se dá ta technika "šperkovat
"Citace

 

Věnomír
Merta
(25.09.2012
(08:31:52))

část II

A ten kdo ty základy má pak daleko jednodušeji a rychleji tu techniku
zvládá a nasává ji jako suchá houba vodu. Pořád jsem přesvědčen, že jestli mi
někdo dá ve čtrnácti létech kluka "nepolíbeného" volejbalem, ale bude to
nejlépe nějaký kluk z atletického oddílu, tak z něj za rok udělám lepšího
volejbalistu s lepšími dynamickými stereotypy než někoho s kterým budeme
pracovat od 10, ale ten "kotrmelec " ho nenaučíme! Dám vám jeden takový
příklad. Loni jsem dělal KCM. Měl jsem tam výborné somatotypy, ale ten základ v
podobě "ovládaní" těla převážně chyběl. Ale měl jsem tam taky kluka, který je v
dané věkové kategorii mistrem republiky ve skoku do výšky. Je to shodou
okolností syn bývalého ligového hráče Vlastíka Čermáka. Rozdíl mezi ním a těmi
ostatními. Nebe a dudy. Ne ani tak v herní výkonnosti . Ale ve všestranno sti,
ovládání toho těla. Byl jsem se taky podívat v Ostravě na minivolejbal.
Většinou jsem sledoval "modrou" kategorii. Jestliže někdo nepodváděl, tak v
mnohých případech somaticky "materiál", že jsem jen koukal. Ale taky jsem
koukal na to, že většina z nich neuměla "chodit". Slávku, máš pravdu, že dnes
musíme suplovat činnost většiny tělocvikářů (a mnohdy to není jejich chyba,
maminka napíše omluvenku, aby se mazánek náhodou nezadýchal, učit děcka co to
mají a jejich zájem je limitně se blížící nule by mne asi taky nebavilo a po
počáteční euforii bych to taky zabalil, hodil jim tam balon a "šlus julius).
Bohužel je to tak, můžeme si stěžovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je jak
praví náš Jára všechno co s tím můžeme dělat. Ale na tom tréninku s tím něco
dělat můžeme. Dodržujeme ty zásady o kterých psal Ivan i vy ostatní. Citace

 

Věnomír
Merta
(25.09.2012
(08:25:49))

část III

Dodržujeme je všichni. Třeba tyto? https://www.karatekriz.cz/karate/vychova.html
.Co si tak dát za úkol, že naučíme ty děcka ze začátku ty věci o kterých jsem
já i vy ostatní psal výše od kotoulu přes ten "vrchol" v podobě stojky? Nebo
budeme většinově pokračovat v tom, že na začátku je necháme rozcvičit nebo je
rozcvičíme sami, pak (nedej Bože) jim dáme pět minut na tzv. "strečink", pak je
necháme rozcvičit ve dvojicích, kdy se nám bude moc dařit, stihneme opravovat
jejich chyby, případně uděláme nějaká cvičení na zvládnutí techniky, pak
půjdeme na síť a podání a hodina a půl nebo dvě jsou jaksi pryč. Netvrdím, že
to dělají ti co tady přispívají, protože je z velké většiny znám a jsou to
erudovaní trenéři nejen z hlediska teorie, ale zejména dlouhodobé praxe. Ale
právě píšu o té většině. A těm by se mělo vysvětli nebo dát odkazy na různé
"kuchařky" v té oblasti. Ne o taktice, ale o tom jak ty děcka naučit "chodit".
Omlouvám se, že jsem se dnes zase trochu zase rozepsal, ale včera jsem něco
důležitého v práci dodělal, takže se mohu dneska věnovat i tomuto tématu. Hezký
nejen dnešní den přeje všem přátelům i nepřátelům přeje BelmondoCitace

 

Aleš (24.09.2012 (22:50:03))

Doplnění a
reakce

Musím
předeslat, že v trenérském řemesle jsem zcela nevzdělaný, jsem pouhým
celoživotním (>50) hráčem a pozorovatelem volejbalu. A protože do něj nejsem
tak úplně zanořený, troufám si zobecnit (což jsem vlastně svou první poznámkou
měl v úmyslu, akorát jsem to z neobratnosti nedotáhl): naše společnost by měla
rozvážit, zda mimo všeobecného a odborného vzdělání a rozvíjení morálních a
volních vlastností bude ve své nejmladší generaci pěstovat vztah ke sportu jako
k užitečné, žádoucí a prospěšné součásti životního stylu. Pokud se tomu tak
stane (a přestaneme spoléhat na spontaneitu, která v tomto ohledu vymizela), zcela
přirozeně se z masy sportujících, hýbajících se a jinak aktivních děcek
vyeliminují talenty. A bude-li to skutečně masový jev, byl by v tom čert, aby
se mezi dětmi nenašel i příslušný počet volejbalistů a -ek. V tuto chvíli mi
připadne (nechci se nikoho dotknout a týká se to každého z nejrozšířenějších
sportů), že zoufalý trenér pracuje s materiálem, jaký je k mání, vem kde vem a
je hnán ctižádostí vymrskat z něj aspoň jednou za čas něco použitelného... pro
co? Pro ryze komerční, obchodní aktivitu, která s prapůvodním smyslem sportu má
společnou jen tu vnější, jevovou stránku, jinak máloco. Moc jsem se rozjel,
zpět k tématu. Chci říci: zaplať pámbu za volejbal v barvách, viděl jsem to v
minulém týdnu zde v Ostravě. Jsou to zážitky, které si děti ponesou do života.
A individuální technika je (pámbu mě netrestej) v tomto ohledu zcela
nepodstatná. Z tisíce dětiček bude za čas tisíc dospěláků, žijících svůj život
a (doufejme) hrajících volejbal a vedoucích k němu děti své i z okolí. A
najde-li se mezi nimi jeden - dva budoucí Štokrové nebo Václavíkové, je to
ozdoba, třešnička na dortu. Hezká, ale nepodstatná. Tak to vidím já,
volejbalista zcela nekomerční a diletantský (v tom původním, z Anglie
pocházejícím významu: Society of Dilettanti - tedy nadšenec).Citace

 

Miloš Papcun (24.09.2012 (22:39:09))

nesouhlas

Dovolím si s
poměrně dobrou znalostí nesouhlasit s tím, že již nejsou plné tělocvičny a
nebude to jinak. Moje zkušenost začíná být opačná, nedávno to zde vyjádřil stejně
i Belmondo ( jedním z důvodů - marginální- proč jsem jel do Čeladné byl i dotaz
-Který je to vlastně ten Belmondo ? a nebyl jsem sám , zdravím Hlincovku ) Je
potřeba si položit otázku - co jsme udělali pro to aby děti do tělocvičny
přišly? Pro mne je to celoroční tvrdá práce, ale základ pro další lepší a lepší
roky ve volejbalové radosti. A ještě drobnost z Čeladné, která mi zůstane v
hlavě navždy! Na můj dotaz - Kolikrát by měli trénovat děti v přípravce?
Odpověď - No přece každý den !! Vyvolalo to všeobecný úsměv! Ale měl pravdu ! A
já již dnes přemýšlím nad tím, aby naše děti příští sezonu ( není to daleko )
trénovali již třikrát týdně ( pro děti 3 - 5 třída je slovo trénink velice,
velice široký pojem. Pokud budu mít ještě síly a čas ( tak ten bude obrovský
problém ) tak pro tři tréninky udělám maximum. Citace

 

Ivan Pelikán (24.09.2012 (22:07:57))

Děkuji za
reakci Aleše i Slávka. Slávek je odborník a Alešovi rozumím. Rozumím, protože
jsem v nedávné minulosti zjistil, že si v některých pojmech nerozumím s
diskutujícími. Slávek má naprostou pravdu, že mladí nemají potřebný pohybový
základ, který je nutný pro další specifický rozvoj. Jsou tady a stále budou
nadaní (talentovaní), kterým není potřeba nic moc vysvětlovat, a sami pochopí...
Těch je ale mizivé procento. Problém vidím v širokém průměru mladé populace.
Snad nám nebude trvat dalších 10 let, než pochopíme, že to tak opravdu je a je
nutno změnit způsob práce! Není již možno vzít někoho, kdo má trochu zájem o
volejbal a "napasovat " mu technické gesto. Ono se to z části může povést, ale
mnohdy za cenu toho, že špatný základ překryje nějaká technika. Negativní
výsledek je vidět velice záhy. Bohužel, nejdříve je potřeba se zaměřit na úplné
pohybové základy. Když chlapec nebo děvče neumí hodit vrchem jednoruč kamenem,
jak ho můžu učit útočný úder, který má stejný mechanický základ? Ano, já mu
řeknu, zatáhni loket atd. Tento pohyb ho mohu naučit, ale ještě předtím je
pohyb rotace pánve, trupu, dokončení rotace... Jednoduše, již je potřeba jít
podstatně dále v pohybovém rozvoji než dříve. Dříve (co je to dříve, že?) to
měli svým způsobem trenéři jednodušší! Jsem o tom přesvědčen, většina dětí
uměla házet, chytat atd. Výše píši o určitém nepochopení (reaguji na Aleše) s
diskutujícími. Nepochopení vidím v tom, že každý máme jinou představu o tom,
kde technika začíná!! Začíná tím zatažením lokte nebo ještě někde jinde -
dříve? Jsem toho názoru, že je nutno se zaměřit na správné pohybové návyky,
které zdánlivě s konečným technickým gestem nesouvisí! To je realita, a pokud
ji budeme ignorovat, jsme sami proti sobě. Luboš Bednář napsal v titulu článku
Haník versus Pelikán... ale já si myslím, že hovoříme se Zdeňkem o stejné věci.

Minivolejbal
slouží k nalákání adeptů k volejbalu, ale když "příjdou" ihned je potřeba se
dětem věnovat a napravit, co bylo zameškáno... Bohužel. Citace

 

Aleš D. (24.09.2012 (21:39:14))

pro Aleše
Obávám se, že když zaspíš dobu rozvoje dítěte, tak už s technikou u většiny dětí
nehneš, i kdyby jsi se snažil sebe víc? Nebo máš snad zkušenost, že u 16ti leté
dívky, nebo chlapce, kteří mají špatnou techniku, můžeš dělat zásadní změny?
Obávám se, že zafixování špatné techniky v dětství je už nevratný proces.
Spojení drilu se zábavou, to je pravé trenérství.Citace

 

slávek matěj (24.09.2012 (21:23:23))

pokračování
3.

Myslím
si, že právě rychlý nárůst volejbalových dovedností je ten kámen úrazu. Nikdo
bez dokonalého pohybového základu se nemůže tak technicky složité dovednosti
naučit rychle, pokud to má být technicky správně. Osobně jsem toho názoru, že
příliš spěcháme ve všem a pak nám ujíždí právě proto vlak později (viz. Ivan). A teď k ostatním. Podepisuji se i pod
Radka Malárika. I dril se dá dělat natolik zábavně, že ty děcka utáhneš na
vařené nudli.
JF Ano, je naprosto přirozené, že chci vítězit, dokonce je to
i žádoucí, ale trenér musí být ten, kdo určuje, které prostředky jsou v daném
věku adekvátní a tedy "povolené". Bohužel je spousta trenérů a
učitelů, kteří buď z neznalosti, nebo z touhy po naplnění osobních ambic
neznají hranice a použijí všechno, co vede k cíli - vítězství v té jeho věkové
kategorii. A věřte, že těch prostředků je spousta, od taktických pokynů v každé
rozehře až po záměrnou a naučenou clonu (ano i to jsem viděl na minivolejbalu).
Na závěr bych rád shrnul svůj pohled na věc:


1. Chtěl bych dostávat do rukou děti lépe všeobecně připravené a musím pro to
něco udělat.
2. Minivolejbal ano, ale kočírovaný naprosto jiným směrem - viz výše. Například
do Londýna by podle mé verze nejely děti, ale 3 trenéři, kteří v součtu všech
turnajů dovezli nejvíce dětí. A neříkejte mi, že by to nešlo zařídit. Jména
takových trenérů by se také mohla objevit na webu ČVS, nebo to má nějaký háček?
A nemohla by se tam objevit jména všech trenérů? Myslím si, že by to některé
motivovalo víc, než nějaké dnes už zapomenuté vítězství. atd.
3. Učit od začátku nedokonalou techniku s hrubými chybami v uzlových bodech
znamená ve své podstatě zpomalení individuálního rozvoje hráče, ne-li jeho
předčasné zastavení.
4. Možná by všem nahoře i dole prospělo buďto znovu, nebo i poprvé prostudovat
základní pedagogické zásady. Zvláště "Přiměřenost", "Postupnost
" a "Trvalost" dostávají dle mého soudu řádně "na prdel".
(ne, že ba na tom byly ostatní nějak zvláště dobře)
5. Hurá do Prahy na SpS.Citace

 

 

 

slávek matěj (24.09.2012 (20:37:27))

tak
nevím, jestli se mám pouštět do diskuze, která k cíli stejně nepovede. Ti,
kteří mne znají, vědí, že se pod Ivanova slova bezvýhradně podepíšu, ale také
vědí, že jsem asistoval vzniku "barevného minivolejbalu" a byl jsem
jednoznačn pro. Už od začátku jsem ovšem upozorňoval na základní problém:
nepochopení samotné podstaty tohoto projektu lidmi, kteří se ho ujmou na
základní úrovni. Nejen já jsem chápal jeho vznik hlavně marketingově a
motivačně - chceme "urvat" ostatním sportům co nejvíce talentů ve
věku, kdy tyto podstatně jednodušší (technicky) sporty už dávno děti mají a
soutěží. Bohužel se to podle mne zvrtlo poněkud jinam - viz Ivan. Své dilema
jsem u nás vyřešil po svém - přípravky máme zaměřené na všeobecnou průpravu a
minivolejbal hrajeme jako něco navíc, ale rozhodně jej netrénujeme a
nepřipravujeme se na turnaje. Chápu ale i Zdenkovy argumenty nebo spíše závěry.
Má to zdůvodněné jako vždy sofistikovaně. Taky s ním docela souhlasí, až na
několik sice drobných, ale asi podstatných připomínek. 1. Vše by bylo vpořádku, kdyby děti uměly běhat, skákat, házet a chytat a
dělat kotrmelce - bohužel neumí a bohužel čím dál tím méně je to někdo učí
.
Dobrý učitel ví, že pokud napřed naučí tento pohybový základ, má pak zjednodušenou
práci v jakékoliv další činnosti. osobně si myslím, že jsme dobrým učitelům
dali do ruky opravdu skvělou pomůcku, i když nesouhlasím s těmi jednoduchými
pravidly. Dali jsme ovšem hrozivou berlu i těm špatným, nebudou hrát už jen
vybíjenou 15 proti 15 ale minivolejbal 2 proti 2 a 3 proti 3 bez kontroly
techniky (pohodlnost a neznalost) a zbytek třídy bude fandit (nemají dlouhé
sítě ani míče). A kam zmizel pohybový základ???, ve kterém jsou ve školách
největší rezervy (bohužel vím přesně co říkám - úroveň TV je hrůzostrašná už od
mateřské školy u vysokého % populace právě díky různým berličkám). 2.ze
stejného důvodu (minimální pohybová gramotnost) nemohou hrát minivolejbal děti
z ulice, respektive mohou, ale technicky špatně - nemají na čem stavět.Citace

 

Rádě Malarik (24.09.2012 (18:33:45))

Aleši,
domnívám se, že tento Váš názor byl přijatelný v době, kdy jsme měli plné
tělocvičny. Ale ty časy jsou nenávratně pryč a již se nikdy nevrátí. Proto
musíme hledat jiné cesty vedoucí na vrchol. Každá kolektivní hra se pohybuje v
mantinelech individuálních dovedností jednotlivých účastníků hry. Parta 12 lidí
může při volejbalu prožít krásné dvě hodiny plné adrenalinu, nasazení,
bojovnosti, kolektivního výkonu. Oni sami budou se sebou spokojení, protože v
zápase odevzdali své maximum, ale ke koukání to nebude. Konfrontace se
špičkovými hráči nepřipadá vůbec v úvahu. A rozdíl bude právě v individuálních
činnostech. Druhá věc, která mě zlobí je neustálé strašení technikou jako
drilu, který děti od hry odrazuje. U malých dětí je důležité, aby trenér věděl,
že právě trénuje techniku, dítě se musí celý trénink bavit. Pokud se dítě na
tréninku nebaví, pokud ho pobyt v tělocvičně s mnou nebaví, nemůžu mít z takové
TJ dobrý pocit. Dítě se za mnou do tělocvičny vrací, protože ho to se mnou
baví. Mým cílem jako trenéra je dítě posouvat ve volejbalových dovednostech dál
a dál. Nejprve rozvíjet všeobecné dovednosti a postupně přecházet k
jednotlivostem.Citace

 

Aleš (24.09.2012 (14:34:45))

Je
vidět pro stromy les? Už jsem zde dlouho nebyl, ale koukám, řeší se ustavičně
problémy téže třídy. Podle mých zkušeností je v dětském věku dominantní
prioritou přitáhnout a udržet dítě u sportu. Technika je podružná. Na technice
se dá pracovat prakticky celý sportovní život. Je pravdou, že v dětském věku je
ta práce efektivnější, ale co je to platné, je-li trenér v pozici, že má pár
dětí a pokud chce mít výsledek, musí je dřít s tím, že alespoň jeden za čas
přežije do dospělé kategorie a je použitelný pro vrcholový sport. Budou-li v
každé kategorii desetitisíce hráčů, talentovaní, soutěživí a odolní jedinci se
vyeliminují zcela přirozeně a o zlepšování techniky si sami řeknou.Citace

 

Frank (24.09.2012 (08:14:01))

Asi mimo
mísu... Možná, že jde taky trochu o 'lidský přístup', trpělivost, humor.
Souhlasím, že je potřeba techniku samostatně rozvíjet, ale nesmí to být dril a
buzerace od studeného čumáka. Asi mimo mísu jak by řekl Belmondo.Citace

 

Ivan Pelikán (24.09.2012 (06:57:55))

Pro Jerryho
Nabízí se delší odpověď, ale pokusím se odpovědět ve zkratce. Cílem činnosti
trenérů až do věku starších žáků je především rozvíjet osobnost hráče na všech
úrovních! Nejen po stránce motorické, technické, fyzické, osobnostní, ale i
vzbudit zaujetí pro hru. Je to ovšem otázka míry a priorit! Není řečeno, že je
špatně vyhrávat, ale je špatně, když výhra je podstatnější pro trenéra v tomto
věku, než výše zmíněný individuální rozvoj jedince. Pokud děti mají zájem o
hru, tak ve většině případů nepotřebují mocné povzbuzování trenérů (hovořím
spíše o těch menších) a předně těch negativních reakcích, které hraničí s
vulgárností a odvádí trenérovu pozornost a soustředěnost na věci podstatné.
Ano, potřebují povzbudit a poradit v kladném slova smyslu! Ale nazpět k té
technice. Prvotní je znalost trenéra, co je potřeba
rozvíjet, co je pohybovou podstatou konkrétního technického gesta s následnou
DŮSLEDNOSTÍ správného provedení, které respektuje individualitu hráče! V
naší trenérské kultuře je technický rozvoj hráčů realizován spíše formou
různých herních seskupení. Ano, i to má své důležité místo, ale už nám schází
trpělivost a důslednost "brousit diamant" k dokonalosti. Hra rozvíjí herní
kapacitu, v rámci které může ovšem hráč periodicky opakovat stejné technické
chyby a nedojde k jejich odstranění (pokud to ještě jde...). Práce na
individuálním technickém rozvoji hráče nekončí v mládežnických kategoriích, ale
pokračuje i dále v dospělém věku! Myslím si, že i trenér Bernard (mužská
repre.)pracuje v podobném duchu. Je pravdou, že na to u nás nejsme moc zvyklí...
P. S. Na fotce Luboše je Bára Králová (překladatelka) , Enrique Pisani (trenér
z Argentiny) a Ivan Pelikán. Fotka je ze semináře na Čeladné 2012.
Citace

 

Luboš Bednář (23.09.2012 (21:58:55))

pilování
techniky Zdravím a věřím v to, co píše Ivan, že bojovnost a neumění může
zvítězit nad technicky studeným projevem, ale jenom do určitého věku, špatně
naučený (ne)technický hráč nemá co nabídnout! ... Cesta přes techniku je delší,
někdy je umění čekat, ale chápu aspekt naučit hrát, ale se správnou puškou!Nena
věšet na hráček nesmysly jak v technice tak v základní taktice!!! Citace

 

Jerry Flash (23.09.2012 (21:41:28))

dotaz Luboši
a co když mi jde o vítězství i správnou techniku - poraď mi. Jinak. bylo by
dobře uvádět jména osobností (např. osoba uprostřed na foto -potkal jsem ho v
Brazílii). To téma je fakt dobrý.