3.Hranice: Dokáží nás zastavit?

30.07.2015 09:53

H r a n i c e : D o k á ž í   n á s   z a s t a v i t ? 

Neděle 28.06.2015

Zadáme-li do vyhledávače slovo hranice, definice zní, že jde o myšlenou čáru oddělující dvě navzájem různé přírodní či společenské entity například dva státy, kontinenty, moře či oceány, jazykové oblasti a tak podobně. Absolutně ale chybí jakákoliv zmínka o hranicích v našem myšlení. A přitom právě tyto hranice ovlivňují náš každodenní život mnohem více. Jak vnímáme, co je a co není možné, co dokážeme či nedokážeme. A přitom to tak ne vždy bývalo.

Když jsme byli malými dětmi, nic pro nás nebylo nemožné. Dokázali jsme vylézt na jakýkoli strom, zdolat jakoukoli překážku, být kýmkoli jsme chtěli. Čím budeš, až budeš velká? Ptali se naši rodiče a my s rozhodností námi vrozenou odpovídali celkem jasně: princeznou, prezidentem, kosmonautem, dokonce i milionářem.

"Varnsdorf nemůže být silným volejbalovým městem? Proč? Proč by to nedokázalo sedmnáctitisícové město, když to dokáže Hlincova Hora (5.000 obyvatel), Chodov (5.000 obyvatel),... ?"

"Jestliže jste si stavěli vzdušné zámky, není vaše práce ztracena, postavíte-li pod ně nyní základy." Thackeray

Neexistovaly pro nás žádné hranice. Vše bylo možné a věřili jsme našim snům. Ale během dospívání jsme začali od lidí v našem okolí častěji a častěji poslouchat: "Tohle můžeš a tohle ne, přestaň snít, sny jsou jen pro malé děti, vrať se nohami zpět na zem, život není jen zábava." Možná to ani nemysleli špatně, možná nás jen chtěli ochránit, co kdyby to náhodou nevyšlo, abychom nebyli zklamaní...

"Věřme si, viz České Budějovice, a promyšleným tréninkem a poctivým přístupem si splňme sportovní sny a cíle!!!"

"Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít." Mark Twain

Kočky, Tygřice, Lvíčata a další to dokážou!!! Útočíme na špičku českého BMV volejbalu...

Nicméně jsme začali postupem času vyrůstat pocitem "nemůžu". Přestali jsme být těmi nebojácnými lidmi, pro které žádná překážka nebyla dost veliká. A možná právě kvůli tomu, jak se píše v mnoha knihách jen 5% lidí uspěje. Jen 5% procent. Zbylých 95% lidí žije průměrný život, někdy ani to ne.

Čím to tedy je, že i když máme všichni podobné počáteční možnosti, přece jen tak málo z nás uspěje? Právě proto, že 5% nepřestalo snít a jít za svými sny. Porážku či neúspěch nechtěli přijmout jako svůj osud. Odmítli se vzdát. Nedovolili, aby hlas ostatních na jejich vlastní osobu udusil jejich vnitřní hlas. Máme totiž jen jeden život a ten se má žít a prožít, naplněný přesně tak jak to cítíme.

"Měl jsem sen." Martin Luther

Zavřete tedy na chvíli oči a zamyslete se, co je pro vás nejdůležitější, kdy se cítíte naprosto šťastní. Začněte zase snít a věřit svým snům a hlavně, začněte je realizovat.